Zpátky

Harry nahlas zaklel. Tohle hledání nelegálních předmětů nesnášel. Nejen, že si dříve představoval povolání bystrozora trochu jinak, ale hlavně byla magie ukrytá v podobných artefaktech opravdu ošklivá.

Třeba tahle kletby vrhající busta Salazara Zmijozela byla přímo děsivá. Už trefila dva z jeho kolegů a oba se okamžitě skáceli na podlahu. Náhle se ty šlehající blesky změnily na takřka hmotné proudy světla a zamířily přímo na něj.

Na poslední chvíli se pokusil aktivovat nouzové přenášedlo zpátky k Bradavicím, které kdysi dostal od McGonagallové. Nestihl to. Tajemná záře ho přesně v ten moment zasáhla a jemu se zatmělo před očima. Cítil, jak padá kamsi do neznáma.

Trvalo to dlouho, než se vynořil z temnoty. Zahlédl nad sebou hvězdnou oblohu, ale okamžitě se od ní začal vzdalovat, jak se propadal vzduchem někam za sebe. Sotva si uvědomoval, že to, do čeho o vteřinu později zády narazil, je masivní dubový stůl prostřený spoustou nádobí a jídla. Při pádu srážel z desky stolu všechno, co mu stálo v cestě. Konečně přepadl přes konec a dopadl na chladnou kamennou podlahu. Třeštila mu hlava, a jak si všiml, z levé paže mu čouhala zlomená kost.

"Do prdele!" ulevil si, mátožně se postavil, vytáhl hůlku a začal si provizorně hojit zranění na ruce. Potřásl hlavou, aby si ji trochu pročistil, a ještě, než pozvedl zrak k učitelskému stolu, pronesl:

"Omlouvám se, paní ředitelko..." Vtom se zarazil, když spatřil osazenstvo stolu. Nejen, že zíral na dávno mrtvého Brumbála místo jeho nástupkyně. Co však bylo mnohem divnější, ten vypadal podezřele mladě.

"A do prdele!" ujelo mu znovu, jakmile přejel očima po dalších členech učitelského sboru, kteří trpěli podobně znepokojivou mladostí, nehledě na to, že některé vůbec neznal. Rychle se otočil a pohlédl do zaplněné síně. Stůl, který mu před chvilkou posloužil jako přistávací dráha, byl lemován šokovanými výrazy studentů v hábitech s nebelvírskými znaky. Asi v půlce stolu spatřil čtyři povědomé chlapecké tváře a jednu dívčí s výraznýma zelenýma očima, které naopak způsobily šok jemu.

"A do prdele!" pronesl potřetí a opět zavrávoral. V ten okamžik ho nenapadlo nic lepšího než útěk. Vyrazil k bočním dveřím ze síně a než stihl kdokoliv cokoliv udělat, zmizel z dohledu.

Ticho, které po sobě zanechal ve Velké síni, bylo jen o sekundu později přerušeno výkřiky a neuvěřitelným lomozem.