Kapitola 5.: Poslední sbohem
Ve speciálním vydání Denního věštce si celé kouzelnické společenství přečetlo, že Pán zla je konečně a definitivně mrtvý, že ho Harry Potter porazil, avšak že při tom sám zahynul. Řád se postaral o to, aby se nikdo nedozvěděl, jak a proč přesně Harry zemřel. Nechtěli, aby se existence viteálů dostala do obecného povědomí.
Většina kouzelníků se radovala ze znovunabyté svobody, jen ti, co bojovali v rozhodující bitvě nebo v ní přišli o někoho blízkého, truchlili. Během následujících dní proběhlo mnoho smutných pohřbů, včetně Moodyho či Percyho a Charlieho Weasleyových. Mezi nimi byl i pohřeb "Chlapce, který přežil, aby zemřel", jak ho posměšně překřtila Rita Holoubková.
Navzdory mnohým přáním, aby byl vystrojen velký oficiální pohřeb tak jako kdysi za Brumbála, Řád a Harryho přátelé se rozhodli dát na přání z jeho poslední vůle a vystrojit mu jen skromný smuteční obřad. Ten se konal v Godrikově dole a bylo rozhodnuto, že chlapcovo tělo bude pochováno vedle jeho rodičů. Hold mu přesto přišli vzdát prakticky všichni přeživší členové Fénixova řádu, Weasleyovi, už tak dost zdrcení smrtí dvou ze synů, Remus s Tonksovou a jejich synem, který tímto ztratil svého kmotra, samozřejmě Hermiona, Hagrid a několik dalších přátel a profesorů ze školy.
Po celém hřbitově, který byl pokryt sněhobílou pokrývkou, hořely stovky svíček. Ti, kteří se přišli rozloučit k otevřené rakvi, mluvili na Harryho a děkovali mu za to, co pro ně udělal. Když postupně kolem prošli všichni, jako poslední k rakvi přistoupila Ginny. Zadívala se na svou jedinou lásku, jak tam leží klidný, jako by jen spal. Kolem jeho těla viděla položenou hůlku s fénixovým perem v koženém pouzdře, také kus jeho polámaného koštěte, falešný galeon Brumbálovy armády, pár nestejně barevných ponožek a několik dalších maličkostí. Dotkla se jeho studené tváře a pohladila ho láskyplně po vlasech. Slzy jí stékaly z tváří a kapaly na mrtvé tělo.
Vytáhla z kapsy malou krabičku a otevřela ji. "Našla jsem ty snubní prsteny, co jsem o nich slyšela mluvit Rona. Tak strašně si přeju, abys mi ten můj navlékl na prst, já bych řekla své ano a pak bychom se vzali a žili spolu i s naším děťátkem." Zhluboka se nadechla a otřela si hřbetem ruky tvář a druhou pohladila své bříško. Už chtěla krabičku znovu zavřít, ale pak si to rozmyslela, vyndala ten menší a navlékla si ho prsteníček. Pak vzala druhý a nasadila ho na jeho studenou ruku. "Vždycky budeš v mém srdci, miláčku." Potom už odstoupila od rakve a zamířila k ostatním.
K rakvi následně přistoupilo šest mužů: Ron, Artur, Bill, George, Neville a Remus. Posledně jmenovaný s tichým "sbohem Harry" zavřel víko rakve, všichni na ni namířili hůlkami, načež se rakev zvedla do vzduchu a odlevitovala až do připraveného hrobu. Po dosednutí na její místo se na ni sneslo mnoho desítek růží. Remus znovu mávnul hůlkou a hlína po stranách hrobu se sesunula na rakev a postupně vyplnila celý hrob. Ještě jedno mávnutí a na čerstvé hlíně se objevil náhrobní kámen z bílého mramoru, na kterém bylo kromě Harryho jména, data narození a úmrtí i dovětek:
Smrti se není třeba bát, je jen branou k novému dobrodružství.
Všichni přítomní pozvedli hůlky, jejichž hroty se slabě rozzářily. Po minutě ticha světla pohasla a shromáždění lidé se začali rozcházet do svých domovů. Postupně se prostor vylidnil, zůstali jen Remus, který obcházel zbytek hřbitova a nechával zmizet zapálené svíčky, pan a paní Weasleyovi, kteří mezi sebou drželi Ginny, a Ron, který stál těsně za Hermionou a objímal ji kolem pasu. Když se Remus vrátil, ještě chvilku tiše postáli, kývli si navzájem a přesunuli se pryč.
To vše sledovala nehmotná postava se smutným obličejem. Otočila se k hrobu manželů Potterových a do ticha se zeptala: "Mami, tati, uvidím vás vůbec někdy?" Pak se odvrátila a zmizela.