Drastické opatření

(takhle by se to možná odehrálo během Nenalezitelné komnaty, kdyby Harry nebyl tak nevšímavé trdlo)

"Já tě miluju, Hermiono!" oddechl si Ron, zhroutil se do křesla a unaveně si promnul oči.

Hermiona se začervenala, řekla však jen: "Hlavně to neříkej před Levandulí."

"To ne," zahučel Ron. "Smím si půjčit tvůj brk, abych to dopsal?"

Dívka přikývla a podala mu psací náčiní. Ron se odporoučel stranou, aby mohl nerušeně pokračovat v rozpracovaném pojednání o mozkomorech.

Harry zaklapl princovu učebnici a zkoumavě si Hermionu prohlížel. Ta si toho po chvilce všimla a zamračila se. "Co je?"

"Ale nic, jen dumám nad tím, jak moc vážně myslel Ron to vyznání."

Hermiona na okamžik strnula, než se až příliš ledabylým tónem zeptala: "Jaké vyznání?"

Harry se ušklíbl. "Víš dobře, co mám na mysli. To, kvůli kterému jsi předtím zčervenala. To, kvůli kterému se tak červenáš právě teď."

Kamarádka se na něj zadívala přimhouřenýma očima. "Jsem si jistá, že to nic nebylo."

Harry se uchechtl. "Jo, jasně." Zakroutil hlavou a znovu otevřel učebnici lektvarů.

"Ty si snad myslíš, že to nebyl jen slovní obrat?" zeptala se po několika minutách, aniž by vzhlédla od rozečtené knihy.

Nahlas si povzdechl. "Hermiono, vážně o tom potřebuješ ujišťovat? Ten hňup tě má rád, stejně jako ty jeho." Zvedl ruku, aby ho nepřerušovala, a pokračoval. "Kroužíte kolem sebe už tak dlouho, že bych se vůbec nedivil, kdyby ostatní přijímali sázky, kdo z vás se konečně rozhoupe k činu a kdy."

Hermiona seděla bez hnutí a jen ho provrtávala pohledem. "Ty máš co říkat, Harry."

"Nechápu, co máš na mysli," odvětil, i když si nenápadně zkontroloval, jestli se už Ginny náhodou nevrátila.

"Pokrytče jeden," prohodila posměšně.

Pokrčil rameny. "Hele, o mně se teď nebavme. Co teda s vámi dvěma? Kdy si konečně přiznáte, co k sobě cítíte?"

"Já v tom mám jasno, Harry. Ale on? Jak chceš donutit našeho důvtipného Rona, aby si konečně ujasnil, co skutečně chce? Vždyť se radši tahá s Levandulí," povzdechla si Hermiona.

Harry chvíli přemýšlel, pak se zamračil a pokýval hlavou. "No, je to docela oříšek. Napadá mě jeden způsob, ale nebude se ti líbit."

"Harry, jestli ti na nás někdy zaleželo, tak nám pomoz! Vážně jsem z toho už zoufalá."

"No, dobře." Ohlédl se, kde sedí Ron, a pokynul Hermioně. "Pojď, musíme být v jeho zorném poli."

"Co chceš dělat?"

Harry se na ni zašklebil asi tak, jako kdyby musel nakrájet kotlík tlustočervů, a tlumeným hlasem jí odvětil: "Drastické opatření." Zhluboka se nadechl a nahlas pronesl. "Taky tě miluju, Hermiono." A vzápětí ji objal pevně kolem pasu a vtiskl jí dlouhý polibek. Když po pár vteřinách skončil, otevřel oči a pohlédl na naprosto šokovanou kamarádku. Lehce se pousmál a hned poté zatnul obličejové svalstvo v očekávání následků.

Ty se, v podobě žárlivostí supícího Rona, přihnaly vzápětí. Ron strhl Harryho k zemi a začal do něho bezhlavě bušit. "Ty zrádce! Jak jsi jen mohl? Hermiona je moje, víš dobře, jak ji miluju, a ty mi ji chceš přebrat?! Za to tě zabiju, slyšíš? Zabiju!"

Dál do něj bušil a Harry měl co dělat, aby si ochránil aspoň hlavu před nejtvrdšími ranami. Ty naštěstí po chvíli ustaly, když spolužáci konečně odtáhli Rona stranou. Ten stále těžce dýchal a vraždil Harryho pohledem.

Hermiona se probrala z transu a vrhla se k pomlácenému kamarádovi. "Co to u všech svatých mělo znamenat?"

Harry vyplivl krev a místo odpovědi na její otázku stočil pohled k Ronovi. "Tak už sis konečně ujasnil, co k Hermioně cítíš?" Ron ztuhl a vytřeštil na něj oči, stejně jako dívka. "Doufám, že jo," zabrblal Harry polohlasně, "nerad bych tohle absolvoval znova." Namáhavě se zvedl a lehce kulhavým krokem zamířil pryč.